Category Archives: Lifestyle

Gastrokritik

Už dlouho jsem koketoval s myšlenkou minirecenzí z oblasti gastronomie. Je to svět, ve kterém trávím hodně času. Business snídaně, pracovní obědy, večeře, párty a drinky s přátely. Rád objevuju nová místa ale bojím se zkoušet naslepo (mnohokrát se vymstilo). Díky tomu jsem se vždy snažil dohledávat nové tipy ze všech možných i nemožných zdrojů. No a když už něco objevím já, rád se s tím podělím dál (pokud to teda stojí za to).

Vytvořil jsem tedy miniprojekt gastrokritik. Má za cíl zábavnou a stručnou formou předávat tipy, co v oblasti gastronomie stojí za vyzkoušení. A jelikož jsou lidi rádí škodolibí, občas se podělím i o zážitky nepříjemné. Vtipem je, že o těch špatnejch zkušenostech se píše mnohem líp.

Pražští taxikáři

Nad současnou akcí skupiny pražských taxikářů kroutím nevěřícně hlavou. Sám jezdím již více než tři roky se společností Speed Cars. Využívám je pravidelně několikrát do týdne. Se službami jsem spokojený a když se náhodou vyskytl nějaký problém, vždy byl přes dispečink k mé spokojenosti plně vyřešen.

Ve svém životě jsem v 5 případech nastoupil do auta z ulice. Většinou to byla žlutá auta AAA, případně soukromník. Tedy ta skupina, která nyní volá po minimální ceně za kilometr. Z těch pěti jízd byla v pořádku jen jedna, úspěšnost tedy 20 procent.

  1. Nastoupím do taxi. Ujedeme přibližně kilometr a na taxametru téměř 90 korun. Ptám se taxikáře, za jakou sazbu to jedeme. Dupnul prudce na brzdu a zastavil. Ja vystoupil (s kamarádem) a taxikář kamaráda chytil pod krkem.
  2. Nastoupím do vozu a říkám kam chci jet (s konkurencí obvykle za necelé 200,-). Taxikář se ptá “tak za čtyřista?” říkám že ne, že to jezdím levněji. “Tak za třista?” pokračuje…
  3. Do vozu se ani nedostanu. Když taxikáři (který stojí venku) říkám kam bych chtěl, pošle mě do háje. (kšeft za něco kolem 200,-)
  4. Cesta od O2 arény do centra za 600,-

Ten jeden, se kterým jsem neměl problém, byl dokonce i milej. To abych nebyl jednostrannej. Každopádně myslím, že další komentář netřeba.

Hledá se Miss, Miss Internet!

Na začátek trochu historie. Fenomén Miss, tedy soutěž v hledání nejkrásnější dívky, se datuje k roku 1951, kdy jistý Eric Morley položil základy Miss World v Londýně. Od té chvíle začalo vznikat mnoho různých klonů a verzí. Počínaje Miss Universe (ta vznikla jen rok po-té, tedy 1952 v NY), přes zvířátka, maminky, muže (Mr World od 1996) a konče různými podnikovými estrádami.

Další zářez v historii hledání krásných žen jsme položili my (pod hlavičkou Duck on Truck) v září 2010. Tehdy jsme spustili Facebook aplikaci Miss Internet. Z počátečního experimentování jsme se po pár měsících stali rozjetým Startupem s jasnými globálními cíli.

Jak to funguje? Zúčastnit se může každá uživatelka Facebooku. Přihlásí se do soutěže, nahraje svoje fotky a po schválení (dbáme na to, aby se do soutěže dostaly jen reálné uživatelky s kvalitními fotkami) se může utkat o titul Miss Internet. Aby byla soutěž svižnější, hrajeme v měsíčních kolech. V každém kole tak hledáme Miss daného měsíce, která vyhraje hodnotnou a exkluzivní cenu. Zpravidla hodinky nebo kabelky značek, jako třeba Louis Vuitton, Dior, Calvin Klein a pod.

V současné době máme tisíce soutěžících z celého světa, 6 vítězek předchozích kol a jako FB aplikace 150k MAU. Což je na zatím stále Beta stádium slušný výkon. Minimálně na český píseček to stačí na jednu z prvních příček.

A z čeho mám (mj.) radost? Jsme (s trochou sebedůvěry) nejkrásnější Facebook aplikací v ČR. A pokud náhodou ne, tak minimálně s nejkrásnějším obsahem 😉

Vrhnul jsem se do offline businessu …

První opravdový online kšeft jsem vyřídil v sedmnácti letech. Ke dnešku je to sedm let. Moje práce se sice s rutinou moc nespojuje, ale občas si člověk musí trochu orazit. Proč ne třeba zcela jiným businessem, než na který je člověk zvyklý? 🙂

Před rokem a půl (končilo zrovna léto) jsme s kolegou vymysleli skvělý produkt. Budu fér, a přiznám, že jsme se inspirovali stejným produktem fungujícím v zahraničí. U nás se do stejného konceptu zatím nikdo nepustil, vycítíli jsme příležitost.

Produktem byla (je) tištěná publikace: golfový průvodce po hřištích v Česku a okolí (aka “Průvodce toulavého golfisty”) s vouchery pro hru zdarma. Ty vouchery jsou v knize nejdůležitější. Pro každé hřiště jsou přiloženy vouchery pro slevu 1+1 zdarma z golfového Fee. Pokud by byl někdo hyperkativní a chtěl využit všechny vouchery, které kniha obsahuje, ušetřil by neco přes 100k, slušný. Když se do nečeho pouštím, musím tomu hlavně věřit. Věřit že je to dobrý produkt a bude mít úspěch.

Vrátím se o ten rok a půl zpátky. Řekli jsme si, že bychom to chtěli stihnout do Vánoc – ideální čas na distribuci takovéhotoh produktu. Oslovil jsem grafika a za 14 dní (10 dní z toho se řešily moje připomínky, jsem hroznej detailista) jsme měli hotový design dílčích stránek. Fajn, zbývalo to již jen naplnit daty. No a to byl kámen úrazu…

První co mně napadlo (moje profesní deformaci je dost zřetelná):

  • Udělám elektronický systém, kde mohou partněři vyplnit podrobné informace o svém hřišti, kontaktní údaje, polohu, nahrát fotky a logo.
  • Systém jim sám vygeneruje smlouvu, my je jen obešleme zvacím mailem s přístupy a vše se to zvládne čistě a hravě.
  • … tohle bohužel v reálném světe nefunguje.

Nakonec kolega musel sjezdit 3x křížem krážem celou ČR. Se všema jednat osobně, zadávat to do systému sám ručně. Museli jsme vyměnit grafika, najmout si externí projektovou manažerku (naše časové vytížení nedovolovalo věnovat se projektu na potřebné úrovni), na poslední chvíli jsme změnili tiskárnu, řešili promo plakáty …

Původně jsem si myslel, že vytištěné publikace budu skladovat u mě doma ve sklepě, pak jsem si díkybohu spočítal, že toho budou celkem skoro dvě tuny a začal řešit skladové prostory.

Před týdnem jsem držel v ruce první výtisk naší vyčerpávající práce. Ten pocit byl impozantní a samým vzrušením se mi chvěly ruce. Máme krátce před vánocemi .. ale skoro rok a půl od chvíle, kdyz jsme všechno vymysleli.

Až díky tomuto jsem si uvědomil, jak perfektní a pohodovou práci mám. Ale i tak jsem vděčný za hromadu nového know-how ze zcela jiného oboru. A již plánujeme projekt další .. opět z oblasti printu 🙂

Dogmata, absolventi a kvalita výuky

V profesním světě mám několik dogmat. Rád je barvitě sděluji svému okolí, které se mně často ptá na rady jak toto či tamto. Víceméně se jimi i řídím, od toho je v podstatě mám. Jaká jsou to dogmata? Tak tedy:

  • Nikdy (nikdy!) se nespoléhat  na neověřené zdroje a nezadávat jim důležitou práci
  • Nic nedělat ad hoc – plánovat, analyzovat, projektovat (dobře, toto moc neplatí na soukromé projekty …)
  • Vždy počítat s dostatečným časem na testování a ladění (z praxe to se vším všudy bývá plus polovina vývojového času)
  • Vytvářet bezpečné a funkční aplikace
  • Využívat framework(y) a nepsat duplicitní bloky kódu

Teorie hezká. V praxi se občas nebere zcela vážně (kovářova kobyla), ale má své místo. Nicméně jsem si nedávno nad nedodržením výše uvedeného pěkně rozbil tlamu. Začalo to prvními dvěma body, ostatní se k tomu pěkně přisypaly.

Tvořil jsem projekt (soukromý, u jiného bych si to pochopitelně netroufl) na který bylo extrémně málo času (obecně, já na to neměl čas vůbec). Odzkoušený (známý) grafik dodal návrhy, ty se schválily a já řešil co dál. Muselo to být rychle, já neměl čas, všichni vývojáři v mém okolí neměli špetku času. Grafik se nabídl s tím, že má kamaráda (spolubydlícího) který studuje ČVUT a byl by schopný to převést z obrázku na web. Postupem jsme to rozšířili také o oživení kompletního webu plus primitivní CMS. Výhodou bylo, že si to ti dva šmoulové mohli vyřešit pěkně spolu (spolubydlící) a já měl dostat hotový produkt bez námahy a složitého domlouvání (kodér vždy nadává na grafika kvůli tomu, že nepočítá se všemi možnostmi a programátor na kodéra …).

Takový byl plán. Z počátku to mělo dobrý tón, HTML šablony spolu s relativně komplexním JS fungovaly (do kódu jsem raději moc nekoukal, byl ostudný) ale budiž, tam cílovka koukat nebude.

Vše se začalo komplikovat s prvními verzemi oživeného webu. Pomyslná kudla mi prořezala kapsu skrz na skrz. Vygradovalo to ve chvíli, kdy jsem mailem dostal hotovou verzi v zipu. Co bylo v dodané outsorcované práci tak špatně?

  • Ještě nikdy jsem neviděl odpornější kód.
  • Žádný framework, žádná DB třída, html vypisované pomocí echo, české názvy proměnných (někdy i ve skloňovaných variantách).
  • Url klasickým odstrašujícím způsobem: “page=sekce” a nasledně include(xxx/sekce.php) (bez ochrany!).
  • V každém modulu (page=) zvlášť (!) připojení do databáze (i přes použití centrálního nastavení konstant pro DB připojení stejně na několika místech natvrdo).
  • Přibližně 60% duplikovaného kódu
  • Pro jazykovou mutaci je nutné vytvořit paralelně kopii skriptu (page) s veškerým funkčním kódem a HTML

A jako třešnička:

  • Používání session proměnných stylem register_globals=on

To poslední mi pěkně zamotalo hlavu. Dělal jsem na webu vlastnoručně úpravu (potřeboval jsem z DB získat do skriptu o jeden sloupeček více) a vedlejším efektem bylo, že se každý návštěvník “automaticky” přihlásil (přepsání globální proměnné) rovnou s administrátorskými právy. Fajn.

Asi není třeba příliš poukazovat na efekt, že jsem s tím měl nakonec mnohem více práce, než kdybych si to vyřešil sám (a to beze srandy). Následující dva týdny jsem denně přicházel na špeky a disfunkce, které jsem pečlivě reportoval a den co den instaloval nové dodané verze. Navíc to vůči partnerům bylo silně neprofesionální. Přijít na prezentaci aplikace na to, že funguje silně náladově, není zrovna ideální. Vyčerpávající.

Mám z toho všeho dva dojmy. Za prvé: už nikdy nezadám práci neověřenému externistovi (jasně, to už tu bylo). Za druhé (a to je hlavní): jsem v šoku z kvality absolventů. Jistě, člověk může argumentovat, že z jedné špatné zkušenosti nelze soudit. Faktem je, že mám ve svém okolí hned několik známých, kteří zmíněnou školu a konkrétně mě profesně známé obory studují. Častokrát jsem jim pomáhal řešit úlohy do školy. Když jsem ale na vlastní oči (a zkušenost) viděl (zažil) co je tam učí za pakárny, bylo mi mdlo.

Vyučující totiž nedbají na žádný styl. Neznají coding style. Sami někdy ani nerozumí probírané problematice. Oblíbenou formou výuky je funkční rozšíření předané základní verze aplikace (vytvořené vyučujícím). Tato aplikace však v mnoha případech ani nefungovala (když už, tak nikdy ne zcela korektně) a nesla všechny příznaky popsané v bodech výše.

Achjo. Chápu, že profík který si díky své profesionalitě dokáže slušně vydělat nepůjde učit za almužnu. Ale ti, co předávají znalosti by měli mít alespoň nějakou úroveň. Jsem v tomto ohledu rád, že jsem se v tomto oborou nějaké VŠ vyhnul, a veškeré své aktuální know how jsem si nabyl metodou pokus/omyl sám, nebo od profesně zdatnějších kolegů z oboru. To je totiž ta nejlepší škola.

ifarma slaví první narozeniny

Už jsem se dlouho nechválil, a nezapíjel mnohé úspěchy. To vše na úkor dalšího a dalšího hnaní za dalšími a dalšími vytyčenými cíly.

Tentokrát se však přeci jen s jedním úspěchem podělím. Je to právě rok, co jsme spolu se sveekem vdechli život projektu ifarma.cz. A jaká tedy je vůbec bilance tohoto projektu po roce zdárného fungování?

Prvním měřítkem je tento sympatický graf měsíční návštěvnosti:

ifarma, graf návštevnosti

Graf je to jistě pěkný, ale bez měřítka nepříliš vypovídající. Druhým měřítkem budiž hranice denních unikátních návštěvníků překročená včera. Tato hranice jest 16.500 UV.

Pomyslné nádoby cílů byly naplněny, a věřím, že budou ještě velice dlouho přetékat :).

Tak tu máme novou Operu

Nikdy jsem nezastíral, že Opera je mou bezkonkurenční jedničkou. Rozebírat proč, klady a výhody nebudu. Člověk na ty věci musí přijít sám, blafům potulných bloggerů stejně jen tak neuvěří, a spíše ho podobné kecy odradí 🙂

Tak jako tak, hip hip, máme tu verzi 9.26. Žádné drastické změny, spíše tucet drobných a zajímavých vylepšení. Za zmínku rozhodně stojí funkce Označit při posunu výchozí pozici. Pravdou je, že při scrollování dlouhé stránky a potřeby se vrátit zpět (třeba do rozečteného odstavce) jsem míval často problémy a chvíli jsem hledal. Funkce tedy originální, nicméně si na její použitíje třeba si nejdříve pár dní zvykat, abyste se naopak neztráceli ještě více :).

Tolik k Opeře, v poslední dnech mně zaujaly také tyto články:

Už se nebojím výletů na úřady

Před třemi měsíci jsem se přestěhoval do novýho. Nebudu se zde rozepisovat, zda je nový byt v novostavbě lepší než starý v panelovém domě, protože bych k tomuto tématu rád řekl mnoho, možná někdy příště.

Nová adresa ssebou po nějaké době nese i nutné zlo. Změnu trvalého bydliště. Této akci jsem se velice dlouho bránil, sídli ve mne totiž silná averze vůči jakémukolvi zařizování na úřadech. Spousta lidí, nepříjemní úřednicí … však to znáte.

Ono se totiž nejedná jen o občanku, ale: zdravotní pojišťovna, finančák, řidičák, 2 banky, úvěry … hrůza!!

O to větší  pro mně bylo překvapení, z velmi velmi velké vstřícnosi ze strany úředníků, většinou tedy úřednic. Sice jsem zatím navštívil jen dvě instituce z výše jmenovaných (smích) ale překvapen jsem byl dost. Ona to totiž nebyla jen vstřícnost … z pracovníků státu totiž zářil upřímný úsměv (nebo byly dost nadané herečky) a reálně se snažili pomoct tolik, kolik bylo v jejich silách.

Tak jako tak, výletu za novým řidičákem se vyloženě štítím 🙂